Generace Y
Návod na generaci Y
Možná si umíte představit to zděšení. Jste personalistou v bezejmenné korporaci a v e-mailu vám přistane životopis. Podíváte se na rok narození zájemce o práci ve vaší práci: 1984. Generace Y.
Pak už jen následuje smršť asociací: nechce se jim pracovat; volná pracovní doba; raději se baví; práce je pro ně až na druhém - v tom lepším případě - místě; celý den bude na Facebooku; oběd i svačinu si bude půl hodiny fotit na Instagram; pořád se bude dožadovat nějakých privilegií; nebude chtít pracovat přes čas … Samé problémy a komplikace.
Nářkům nad lenivostí generace Y, tedy lidí narozených někdy v letech 1980–2000, jste asi nemohli uniknout. Pokud hledáte nějaký jednoduchý manuál k jejich použití, můžu vám snad slíbit jedno: neexistuje. A obávám se, že neexistuje ani žádná ucelená generace Y.
Ať už jste se narodili v libovolném roce, je celkem jisté, že se na vás (někteří) zástupci předchozí generace dívali skrz prsty, ať už jste byli horliví příliš nebo málo. Generační konflikt je na rozdíl od generalizace celých generací docela reálný.
Ještě než se rozohníte nad pracovními návyky kohokoli “mladšího”, zkuste vzít v potaz, že se neustále mění celý pracovní trh. Nastupující generace vstupují do pracovního světa, ve kterém vládne pouze nejistota. Ví, nebo by to vědět měli, že žádná práce není doživotní a těžko si k ní tedy budou budovat i trvalý vztah.
Zaměstnavatelé si sice mohou stěžovat, že jsou jejich pracovníci nestálí a často přebíhají tzv. za lepším, ale sami jim toho o moc víc nenabídnou. Školy už možná neprodukují zaměstnance na klíč, který by automaticky zapadl do soukolí pracovního místa, ale stejně tak chybí ona konkrétní místa, na která by bylo možné se připravovat.
Při hodnocení generace Y vycházejí všichni z jednoho průzkumu společnosti Universum. Pro hodnocení jakékoli předchozí generace podobný průzkum nemáme. Není tedy co a jak srovnávat. Pokud jste se někdy smáli astrologii a nevěřili tomu, že by všichni vodnáři byli stejní a ještě bizarnější vám přišel čínský horoskop, který charakterizuje lidi podle roku narození, pak nemůžete brát vážně ani jednotnou charakteristiku generace Y.
Ptát se, jaká je celá kohorta lidí narozená v průběhu 20 let nedává smysl. Smysl dává ptát se, jaký je svět, ve kterém žijí a jak vypadal svět, ve kterém vyrůstali.
Předchozí generaci tvořili údajně “workholici” - kryjící se časově s tzv. yuppies. Byli to oni, kdo si onu mýtickou generaci Y vychovali. Rodiče věčně zavření v práci tak možná neposloužili jako ideální vzor pro své děti. Možná by bylo podivnější, kdyby se jejich děti chtěly vydat v jejich stopách.
Druhou věcí je samotná proměna ekonomiky. Mizející pracovní místa a uvadající ekonomický růst. Ve chvíli, kdy začali lidé z kategorie Y zaplavovat pracovní trh přišla světová ekonomická krize. Skepse ze sledování marného snažení jejich rodičů se potkala s nezájmem pracovního trhu. Mluvit o líné generaci ve chvíli, kdy lidé do třiceti let na jihu Evropy čelí pro nás neuvěřitelné 50% nezaměstnanosti nedává tak úplně smysl.
Co tedy můžete v práci čekat od někoho s datem narození mezi léty 1980–2000? Jak jsem slíbil na začátku textu, žádný manuál vám nedám. Neexistuje. Myslete jen na to, že se každý snaží vyrovnávat s podmínkami, ve kterých se musí pohybovat a které sám neurčil. Možná byste byli úplně stejní. Asi určitě.
Stanislav Biler, autor je sociolog